Styl dne 19. století
V typografii , Moderní (aka Didone a Neoclassical) je klasifikace typografie, která byla vyvinuta koncem 18. století a pokračovala v použití přes hodně z 19. století. Byla to radikální přestávka od typografie času.
Charakteristika moderních písem
Charakterizovaná vertikální osou, vysokým kontrastem mezi tlustými a tenkými tahy a plochými vlasovými patkami jsou klasické písma Moderní těžší číst než předchozí a pozdější typy stylů vyvinutých pro text. Jsou však výraznější než přechodná písma, která jim předcházela.
Některé pozdější varianty moderních písem obsahují deskové serify s odvážnými, čtvercovými patkami (někdy se považují za zcela samostatnou klasifikaci) a příbuzným stylem Clarendon s méně kontrastem a měkčími, zaoblenými tvary. Jeden styl štíhlého pavouka, Fat Faces, může být označen jako Didone (nebo Moderní) na steroidech s vykrmenými údery, které dělají byt, vlasové serifs vypadají ještě tenčí a extrémnější. Tučné, Ultra nebo Plakátové styly některých moderních fontů je přetlačují do kategorie Fat Face desky.
Použití pro moderní písma
Moderní fonty jsou nápadné jako titulky nebo tituly. Často dobře fungují i v logách. Kde nefungují dobře, je v těle kopie. Moderní fonty jsou těžko čitelné v malých rozměrech a jejich tenké tahy mohou zmizet. Druhým místem, kterým se můžete vyhnout používání moderních písem, je v tiskovém projektu jako obrácený typ. Vzhledem k tomu, že inkoust na papíře se mírně rozptýlí, extrémně tenké tahy moderních písem se mohou vyplňovat a ztrácet v oblasti obráceného typu.
Příklad moderních písem
Známá písma moderní klasifikace zahrnují:
- Bodoni
- Didot (první písmo Didone)
- Bernhard Modern Roman
- Astra
- Century Schoolbook
- Fenice
- Kepler
Klasifikační název "Didone" je sloučením názvů dvou nejvýraznějších moderních písem v té době používaných: Didot a Bodoni.